Edward Hopper je umělec narativní postavy že pokud již byl zdrojem inspirace pro filmaře a jednoho z největších představitelů dvacátého století, nyní získává další význam většího významu a souvisí se dny, které musíme žít v éře koronaviru.
Jejich opuštěné městské scenérie a jejich osamělé postavy představují jako nikdo ty obrazy, jak vidí spoustu lidí tleskat z jejich oken, ale se smutkem, že jsou daleko od sebe.
Jak již někteří řekli, teď všichni jsme zastoupeni v Hopperově malbě. Distancovali od sebe jako žena v „Ranním slunci“, která seděla na posteli a dívala se z okna, nebo jiná z okna, vypadající se stejným výrazem.
Můžeme i nadále popisovat mnoho z jeho obrazů jako osamělý pracovník obchodu, žena samotná v kině nebo lidé daleko od sebe u stolu v restauraci. Scény, které představují jeden z nejhorších účinků této pandemie, kterým je vymýcení přímého kontaktu mezi lidmi.
Přesně to nás Hopper učí ve svých obrazových pracích. Malíř, který se narodil v New Yorku v roce 1882 a který osamělost učinila jeho celoživotním dílem. Hopper nám také nechává odpověď, že pokud nám v moderní době budou odebrány svobody, opustí nás pouze osamělost.
Osamělost, kterou se máme naučit oceňovat proporcionálně k objetí společnosti někoho, koho neznáme, která vypadá podivnýma očima nebo k náhlému objetí někoho, kdo se k nám přidá, aniž by hledal něco jiného než toho nejlidštějšího. Hopper nám dává další pohled na jeho práci V této době koronaviru a pandemie, která nás přinutila být v našem domě jako pevnost. Nenechte si to ujít bezplatný kurz na násypce z Thyssenova muzea.