Umělec Faiza Magni narozený v Oranu v Alžírsku je a malíř samouk fascinuje ji kmenové umění, perské miniatury a současná malba, inspiruje se jimi při tvorbě jejích děl. Říká zkusit „Přeložit krásu a složitost žen prostřednictvím jejich portrétů“, symbolizující v jeho obrazech bohatost jeho oděvů a doplňků, všechny obdařené záhadným vzhledem, které nejsou osvobozeny od melancholie, a všechny se zaměřují na abstraktní výraz. Faiza Maghni bydlí a pracuje v Paříž více než deset let.
Narodil jsem se v Oranu v Alžírsku a nyní žiji v Paříži. Tento eklekticismus ovlivňuje moji estetiku, zejména kulturu a tradice mých lidí, bohaté středomořské město, které odráží vlivy mnoha civilizací, které okupovaly: španělskou, židovskou, arabskou, andaluskou, osmanskou a francouzskou. To vše zanechalo stopy, ať už v architektuře, hudbě nebo obecně v životním stylu. Ve své práci se snažím vyjádřit určitý typ romantismu inspirovaného arabskou a perskou poezií, přičemž mě inspiruje kostýmy a účesy miniatur minulosti, které považuji za plné jemnosti a umírněnosti. Přitahují mě také symbolické významy nalezené v kmenových špercích a tento styl jsem znovu objevil ve svých obrazech, jako jsou barmské ženy s vysokým hrdlem v Barmě, které jsou jak symbolem krásy, tak vynucené krutosti.
Malování je již dlouho víceméně nevědomou a zcela skrytou touhou, která se v budoucnu stala přirozenou. Fascinován perské miniatury, arabská kaligrafie, také u kmenové umění a současná malba, který je inspirován jeho prací a vytváří svůj vlastní vesmír. Faiza se snaží prostřednictvím svých portrétů přeložit krásu a složitost žen na svých obrazech, kde symbolizují bohatství šatníku a jejich záhadné vyjádření podívejte se. Jeho zaměření na abstraktní výraz sjednocuje svět jeho portrétů.
Kreslím od dětství. Můj otec, amatérský malíř, mi dal chuť malovat a kreslit. Sledoval jsem, jak pracuje, miloval jsem vůni inkoustu a papíru, pil ve svém klidném a soustředěném přístupu. Mezitím mě moje matka naučila lásku ke čtení. Byla učitelkou francouzštiny a měla velkou osobní knihovnu, zejména francouzské literatury. Sám jsem měl velmi kontemplativní povahu, což mi pomohlo dále rozvíjet můj vkus pro umění. Jako teenager jsem se také začal zajímat o módu. Jak jsem snil, kreslil jsem ženy v oblecích, protože jsem snil o tom, že se stanu pařížským módním návrhářem, jako je Yves Saint Laurent, protože on sám je rodák z Oranu.
Na mých obrazech ozdoba vyjadřuje postoje, které jsou někdy vážné, jindy strohé, jindy bezstarostné a u ostatních je jistá majestátnost. K vyjádření mé vlastní intenzity se často vytváří nadsázka. Někdy může být oblek působivým brněním a jindy jakýmsi skrytým světlem a clonou, která jej odhaluje.
V mém nejbližším kruhu byla malba vnímána spíše jako koníček než profese. Začali mě brát vážně mnohem později, když jsem začal vystavovat svou práci. Kdybych se nerozhodl žít v Paříži se svým manželem a dcerami, myslím, že bych se nikdy nestal malířem. Příliš mnoho rodinných konfliktů a společenských tlaků v zemi, kterou miluji, ale která je stále konzervativnější, znemožňuje umělecký růst v mezích absurdity, kde je ženám uložena povinnost.
Když jsem viděl první obrazy mladého Baya (Mahieddine), současníka Picassa, který maloval ženy tak naivně, divoce a svobodně. Okamžitě jsem pocítil souvislost s jedinečnou silou a svobodou jeho práce. Teď si uvědomuji, že právě to mě na poslední chvíli inspirovalo k malování. Zde je galerie neuvěřitelných obrázků.
